Listopad 2012

Reinkarnace??? převtělování

30. listopadu 2012 v 14:37 | Hanka |  Moje citové výlevy..apod..
PSY
tato zkratka v mém rozvrhu hodin, mi už od září oznamuje, že máme nový předmět:
PSYCHOLOGII

Dostali jsme témata prezentace a ač mě psychologie baví, zapsala jsem se (spolu s dvěma spolužáky) do kolonky "Volné téma"
a k tomu: REINKARNACE, nebo-li převtělování

Téma, které mě zajímá a i když nemůžu tušit, co tam "dál" je, v reinkarnaci věřím.
Chci do projektu zapojit co nejvíce lidí, tedy i vás..

A položit vám, jaksi anketní otázku:

VĚŘÍTE V REIKNKARNACI??
Odpovídejte prosím anonymně, pouze k tomu uveďte věk..

Stačí napsat:
ANO X NE a věk

např.: ANO, 16let

Budu vám opravdu moc vděčná.. :-) Doufám, že se aspoň někdo najde ;)

Jako kočka na okně...

29. listopadu 2012 v 20:29 | Hanka
Tento článek jsem napsala minulý týden nezávisle na "Téma týdne".
Vítr mi hraje do karet a možná se hodí ho teďka zveřejnit..
Ironie osudu..


Tady je:


Tak, jako sedí kočka na okně,
vyhlížejíc svého páníčka…
Cítím se já,
Veselá, ale smutná,
Obklopená přáteli, ale sama..
Teď sedíme u jednoho stolu, před sebou čerstvě namíchaný koktejl Paradise a v hlavě nekonečno témat k debatě.. Debatě, klidně i o ho….
A abychom si mohli připít..
Na nás.. osmnáctileté, my - co máme rok před maturitou..
Ty roky utečou, nechci si linkovat život, ale co když? Ty spekulace se mi honí hlavou..
Co když se všichni rozejdou.. Rozjedou…?
Co když se za x let sejdeme, budeme mít před sebou tentýž Paradise, ale témata nebudou..?
Abych dopadla jako ta kočka..
Abych měla koho vyhlížet, přeji si…
22.11.2012

Dobrou noc
Hanka

Možná stačí maličko/st..

29. listopadu 2012 v 20:20 | Hanka |  Moje citové výlevy..apod..
Ačkoli se zdá, že je doba uspěchaná
a ačkoli se to možná nezdá, a doba jě opravdu uspěchaná,
mám nějak víc času přemýšlet..
Od letošního školního roku máme psychologii.. (možná to je i tím)..
Bereme typologii osobnosti a jak tak nějak přemýšlím..
V autobuse,
ve škole (přiznávám, že ve chvílích, kdy absolutně nedávám pozor)
zjišťuji, že se jakoby vytrácí radost.
Radost z blbosti, radost z maličkosti.
Znám docela dost lidí, kteří by se nad tím mohli zamyslet..

A pár otázeček na konec, možná takový průzkum:

Co vám dneska udělalo největší radost?
Kolikrát jste se dneska s něčím potěšili?
Co vám zlepší náladu ?

Budu vděčná, když se najde alespoň někdo, kdo bude ochoten mi na toto odpovědět :-)
Předem děkuji :-*

Vaše
Hanka

Tento článek nemá název...

22. listopadu 2012 v 23:06 | Tento článek nemá autora..
Tento článek nemá nic..
Odraz mých myšlenek..

Bratr říká jednoduše - uvědom se,
Srdce nesouhlasí,
Uvědomit se ?
Jak? Na jakou stranu ?
Rozhodnout se ?
Vzdát se, nebo snad opustit?
Nejde to, nevím, nežiju..
Nevím,
Tisíce otázek, moře spekulací..
Jak dál? Zahodit šance, snad zahodit budoucnost..?
Život není tak dlouhý..
Nežiju.. Nepíšu… Sním..
Kruci, jak by to bylo dál? … ¨

Dobrou..


Povinná, nepovinná četba.

22. listopadu 2012 v 22:27 | Hanka |  Četla jsem...

Povinná, nepovinná četba.
Na západní frontě klid
Včera jsem se pustila do knížky, kterou považuji za povinnou/nepovinnou k přečtení.
Povinnou, protože ji "potřebuji" k maturitě, nepovinnou, protože si ji chci přečíst.
Jsem teprve na 16. straně, což znamená, že jí nebudu zahrnovat do "KVMM" (aspoň prozatím), nicméně už teď můžu říct, že je opravdu působivá.
Prvních 50 stran čtu už podruhé. Četla jsem je v knižní podobě, ale knihu jsem musela vrátit kamarádce, takže to teď čtu ve formátu PDF. Kupodivu musím uznat, že mě to přes ten monitor baví nějak víc.. J
A teď, tři částečky, úryvečky, které mě nejvíce zaujaly.:


"Kývám a přemýšlím, co mu mohu ještě říci, aby ho to povzbudilo. Jeho rty jsou
smazány, jeho ústa se zvětšila, zuby vyčnívají jako by byly z křídy. Maso taje, čelo
se klene ostřeji, lícní kosti jsou vysunuty. Kostra se propracovává na povrch. Oči
už zapadají. V několika hodinách bude po všem.
Není první, kterého tak vidím; ale rostli jsme spolu; a to je vždycky jen přec
něco jiného. Opisoval jsem od něho komposice. Nosíval obyčejně do školy hnědý
oblek s pásem a ten oblek se na rukávech blýskal, jak byl odřený. Byl také jediný z
nás, který uměl veletoč na hrazdě. Vlasy mu padaly do obličeje jako hedvábí, když
jej dělal. Kantorek se jím proto chlubil. Ale cigarety nesnášel. Jeho kůže byla velmi
bílá, bylo v něm něco dívčího."
"Frantík Kemmerich vypadal při koupání malý a štíhlý jako dítě. Ted tu leží, proč
pak jen? Měli by vodit celý svět kolem této postele a říkat: To je Frantík
Kemmerich, devatenáct a půl roku, nechce umřít. Nenechte ho umřít!"
Mládež!
Žádnému z nás není přes dvacet. Ale mládí? Mladí? Tomu už je dávno. Jsme staří
lidé."

Už teď knihu doporučuji J
Dobrou noc,
Hanka

Nejhorší je srážka s blbcem, ale co když narazíš do zrcadla?

10. listopadu 2012 v 20:52 | Hanka
Nikdo o sobě neřekne: "Jsem blbec" ..
Ale přesto mezi námi jsou ?!
Možná jenom blbec o sobě řekne, že je blbec..
Klidně si přiznám, že se občas tak chovám. Jako blbec..
Už těch blbců ale bylo v tomto článku až dost..

Dobrou noc.. :-)


Kdo jsem ? Po druhé...

10. listopadu 2012 v 20:06 | Hanka |  Moje citové výlevy..apod..
Únor - 2O11 - Měsíc, kdy jsem vám napsala první článek o sobě, o tom, co miluji..
Určitá slečna mi k tomu napsala komentář, který začínal větou "Tolik věcí co ty miluješ, nemiluju ani já..."
Nevím proč, ale tuto větu mám stále v hlavě..
Když řeknu, že něco miluji (což nebývá často, jelikož všechno co miluji, jsem zmínila v onom článku), vzpomenu si na tuto větu.

Tuto větu se snažím říkat co nejmíň..
Prakticky vůbec ne - o věcích, tím míň o osobách.

Svému protějšku bych to chtěla říct jen jednou..
Nemyslím jednou, ale spíše jen jednomu v mém životě..
Až si budu jednou 100% jistá..
Pokud teda něco takového vůbec přijde :D

Každopádně.. abych se dostala dál..
A aby to bylo vyrovnané..
Podíváme se na to, co mi naopak vadí, co nesnáším..

Nemám ráda nespolehlivé lidí,
i ty, co chodí všude pozdě..

Vadí mi, když někdo mlaská u oběda,
nebo když někdo utrácí za plyšáky..

Protiví se mi lidé bez smyslu pro humor,
ti, co nemají rádi zvířata.

Taky když se někdo hned urazí..
Bezohlední..


To bude asi vše.. :-)
A jako bonusek, písnička, kterou jsem si v poslední době hrozně oblíbila :-P



Tento článek se začal vyvíjet 21.10.2012 - tak dlouho mi trvalo, než jsem přišla na všechno, co mi vadí :))

"Můj táta je borec"

2. listopadu 2012 v 23:17 | Hanka |  Něco k zamyšlení
Dneska, když jsem jela autobusem, zaslechla jsem dialog několika, asi osmiletých klučíků.
A jeden se zmínil "Můj táta je borec"..

Dál jsem neposlouchala, vzpomněla jsem si, jaké to bylo, mít na zahradě postavené fotbalové branky a tátu, jak trpělivě
hraje s bráchou fotbal.
I když taky máme občas nějaké ty neshody, myslím, že s bráchou můžeme oba říct "Můj táta je borec".
Jsem ráda za svého tátu. Tatínka, co dokáže podržet, chlapa u kterého jsem si 100% jistá, že ho budu milovat do konce života..

"Miluju Tě, tatínku !"